Narem

Z deníku Kryfa

Všichni možní dlaci

Tak jsme se s Feselothem a Flameborn zase jednou rozhodli jít spát ven…
Na Flameborn jsme narazili jeden den ve městě, je to šikovná rangerka. “Snad nám pomůže když budeme v nouzi.” Říkal jsem si.

Vyrazili jsme již k večeru a tak jsme si řekli, že se utáboříme, bylo to uprostřed polí a já jsem šel hned po vydatné večeři spát.

Uprostřed noci mně probudil Feseloth že mám hlídku. A hned jak jsem vylezl ze svého stanu, z mlhy se vyhoupla zahalená postava. “Magius, jméno mé!” Pravil:“A potřebuji, abyste mi našli magickou sošku leprikóna. Nachází se někde v těchto polích.”

Tak jsme šli.. Bohužel mlha byla tak hustá, že se dala krájet, a to doslova. Chvíli jsme brouzdali mlhou, když jsme zaslechli vzdálené hraní píšťaly, když jsme se přiblížili, tak jsme zjistili, nejen že je tam člověk, ale i mohyla, pod kterou byla hádanka, kterou náš inteligentní Warlock vyluštil, ani nemrkl. Dostalo nás to někam úplně jinam. Stál tam stan ve kterém byl Polius který už měl být mrtvý, řekl nám, že mu musíme najít sošku leprikóna…

Inu, tak jsme se vydali napodruhé a našli jsme spoustu dalších mohyl (Asi tři) Když tu náhle jsme ztratili Flameburn! A když jsme se s Feselothem rozhodli se k sobě přivázat, tak náš provaz nabralo jakési stvoření… Byli jsme rozděleni, byl jsem ztracen. musel jsem najít cestu pryč, abychom se mohli znova sejít. když jsem ale byl na cestě mlhou, narazil jsem na divná stvoření, která jsem následoval v tichosti, bohužel si mně po chvíli všimli a začal boj. Naštěstí byla pomalá, takže jsem si pro sebe řekl své zaklínadlo a první stvůře jsem nandal svou tyčí a té druhé ještě více… Pak ale jsem zahlédl… “Co to je?” řekl jsem si pro sebe. Z mlhy se najednou vyřítil obrovský vlk. Vlkodlak! Dal jsem se na útěk! Běžel za mnou. Naštěstí pro mně, tam byla díra v zemi do které jsem se dokázal schovat a vlkodlak si mně nevšiml.

Když jsme se vrátili do města kvůli doplnění zásob a vyléčení Feselotha z vlkodlactví, mohli jsme jít zpátky na věc!

Vešli jsme do mlhy a po pár minutách už před námi spočinul samotný vlkodlak. Tentokráte jsme ale neutíkali. Bojovali jsme. Bylo tam však ještě něco. Byl tam Prasodlak! Ano. Obří prase. Naštěstí po pár minutách urputného boje se nám podařilo je porazit a mohli jsme pokračovat.

Následovalo pár hodin bloudění v mlze a řešení hádanek zespoda mohyl… Ale nakonec jsme všechny vyřešili a našli jsme ruku. Která, jak už jsme věděli, patřila Poliusovy. Donesli jsme mu ji a on nám každému dal něco. Flameborn dostala sovu, Feseloth dostal to, že může vytvořit iluzi velkého slona, a já jsem dostal moc, dostávat materiály na svá kouzla z jakékoliv země! Byl to neuvěřitelný přiběh…

Ale teď už jsem v klidu a v bezpečí v lese za městem a odpočívám… Už se nemůžu dočkat na další dobrodružství

Comments

TobeDM TobeDM

I'm sorry, but we no longer support this web browser. Please upgrade your browser or install Chrome or Firefox to enjoy the full functionality of this site.